Jdi na obsah Jdi na menu
 


Učebna č. 15

16. 3. 2010

Učebna č. 15

 

Klapání vysokých podpatků o rozpraskané červenohnědé dlaždice se rozléhalo chladnou budovou. Obrazy zahalené temným stínem v ní vyvolávaly nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje. Zastavila se a snažila se zklidnit dech. V chodbě najednou panovalo tísnivé ticho, rušené pouze občasným zaskučením větru roztřásajícím špinavé okenní tabulky a frenetickým bušením jejího srdce. Vystrašeně se rozhlédla kolem a snažila se očima prostoupit tmu. Nikde se nic nepohnulo. Když otočila hlavu doprava, všimla si konečně, že zastavila přímo u velkých oprýskaných dveří. Z temnoty vystupovalo pouze jedno jediné světlé místečko, zažloutlý list papíru s nápisem Učebna č. 15

 

Provazce deště pokryly širé okolí šedavým závojem a těžké bouřkové mraky současně spolykaly poslední zbytky měsíčního světla. Na hranici pozemku patřícímu ke starému domu majestátně se tyčícímu na kopci nad městem stál muž se skloněnou hlavou. Ruce měl zabořené do kapes elegantního černého kabátu a krempa klobouku zabraňovala komukoliv pohlédnout do jeho tváře. Rychlou chůzí se vydal směrem k domu. V přívalech vody se půda rychle měnila v rozbahněnou klouzačku, ale on si toho nevšímal a dál pokračoval stejným tempem ve výstupu do po strmé příjezdové cestě. Konečně zvedl obličej vzhůru a odhalil tak hákovitý nos a vzrušením rozšířené černé oči. Věděl moc dobře o dívce, která přesně před dvaceti minutami prošla vstupními dveřmi staré budovy, ale neviděl v ní žádnou překážku. Ocitla se jen ve špatný čas na špatném místě… a očividně o tom zatím neměla ani potuchy. Její odstranění bude sice znamenat trochu větší námahu, než s jakou dnes počítal, ale tento úkol vyžadoval měsíce příprav… dnes v noci se to musí stát!

 

Eva položila ruku na chladnou kliku a s táhlým skřípěním nenamazaných pantů otevřela dveře. To, co uviděla v tmou zahalené místnosti ji šokovalo. Nikde nebyla ani jedna pavučina, jako ve zbytku domu a celá místnost působila celkem uklizeným dojmem. Jak se s údivem rozhlížela po učebně zaslechla v jednu chvíli tichý roztržitý šepot. Snažila se vypátrat zdroj toho zvuku, ale nikoho neviděla a byla přesvědčena, že ji nikdo nesledoval… na ten divný pocit, když stála na chodbě, jakoby zapomněla… Proč se vůbec dala zlákat k prozkoumání této budovy? Podle ní bylo příliš riskantní připravovat fet přímo pod nosem policajtů… Vždyť mají stanici hned pod kopcem a většina oken je také orientovaná tímto směrem… Jenže kdo jiný se mohl vydat na průzkum, než nevinně vypadající dívka z vážené rodiny? Přece je v tom nemohla jen tak nechat…

 

Muž se zastavil na verandě. Vedle impozantních vstupních dveří seděla kočka s černými, deštěm zmáčenými chlupy a vystrašeně na něj kulila žluté oči zářící do tmy. „Jestlipak přeběhla té dívce přes cestu, aby ji alespoň nějak upozornila na přicházející nebezpečí?“ pomyslel si a přes tvář mu přeběhl stín ironického úšklebku.

Co nejtišeji vešel do haly a vydal se temnou chodbou po levé ruce, přičemž v pravačce svíral ostrý nůž. On si obrazů na stěnách nevšímal a tichým rychlým krokem se blížil ke dveřím do učebny č. 15. Byl si jistý, že dívka vešla do té místnosti… Každý, kdo přišel do domu poprvé, byl veden neznámou silou přímo sem… do pokoje, kterému vládlo 30 neznámých tváří. A jeho úkolem bylo navrátit majitelům tváří život a moc…

 

Černá kočka se na zápraží choulila do klubíčka, když se z útrob domu ozval výkřik. Bez přemýšlení se vrhla do deště… Jak velká hrozba jsou rozmary počasí oproti lidem…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Eliška, 17. 3. 2010 20:52)

Tak jo, se poučim pro příště xD xD

:-D :-D

(Lesapán, 17. 3. 2010 6:11)

chyběl mě tam kyberkentaur :-D no jinak bych klidně oddělal poslední větu a je to ok :-) a příště nešetři se zombíkama :-D