Jdi na obsah Jdi na menu
 


...duši o skálu poraněnou...

9. 5. 2009

 

 

O skálu

Zbyla jen duše
na slzy rozpuštěná,
a rusou rtěnku
ve stopě na hrnku
starej žal
zanehal.

Na kamnech, suše
vzpomínka usušená,
leží bez pohnutí,
jen s krůpějkou rtuti
ze sta jeh,
na trnech!

A ve vlnovkách
zažloutlýho porcelánu
zastavil o petru,
poslaný po větru,
mocný slib:
Nepolib!

Oheň staré slpách,
proměnil popel v pannu;
propojení dvou stínů
nad všechnu medicínu:
jen Tvoje slova
jak slza Fénixova
léčí
z křečí,
potetovanou černou henou,
křídovou duši poraněnou.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

je nádherná....

(petí, 10. 5. 2009 10:52)

úžasný spojení...všechno....a snad když si jí přečtu několikrát, tak mám pocit,ž e i trochu rozumím ...

Zajímavé

(Markét :), 9. 5. 2009 18:39)

I když moc nerozumím té básni a zprvu se mi zdálo, že ti snad Petra něco udělala...nevím.
Ale líbí se mi poslední sloka...