Jdi na obsah Jdi na menu
 


(imaginární historie)

19. 4. 2009

 Sedíc na půlměsíci u kříže na konci Magistrály (hřbitov) jsem si vzpomínala na staré "dobré" časy se slzama v očích, přičemž můj zrak naprosto uchvátil jeden náhrobek, poměrně honosný, nikoli však z hlediska charakteristicky barokního provedení, nýbrž čistě s hlediska gesta...
 A tak jsem k němu vyfantazírovala "příběh"

Náhrobní kámen

Zničené dlaně koželuha
sevřely pevně růži.
Pak tucet kapek krve
dopadl na hrob muži,
kterému labuť před očima,
a než se byla nadála,
po jeho boku spala.

Zhroucené líce koželuha,
jenž pro přítele smuten byl,
nachvíli hvlhly; setmělo se,
pak růži na hrob položil;

když ústa, zármutkem oněmělá
pohltí slzu, dojímá.
Mrtvého sestra zkamenělá však
dodneška ten hrob objímá.

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář