(poslední a jediný)
(cestopis č. např. A)
S větrem o závod obraceli
podivně prázdné stránky snáře.
Smáli se spolu, možná chtěli jen
najít hrob prvního hodináře,
který do horinek napsal dvanáctku -
ta přece odedávna konec znamená,
snad proto odbíjí poslední, znavená
slovy, že nebýt jí, bylo by všechno jinak...
Tu pravdu křivdivou čas jí dal do vínku.
Snad nebýt jí, přec vše jinak bylo:
čas by se sice zkrátil o hodinku,
však nic by bylo neskončilo :-),
však mrtev hodinář; hříšný to člověk byl,
že první napsal čas na steny měsíce,
že první učinil z věhů jen číslice,
a Tys to, kdo má moc, přepsat ciferníky...