Cestopisy (napříč životem)
Cestopis č.1
Vzdálenost ubíhala pod kolama
a s nechutí polykala vteřiny.
Čas se rozkládal v dálce za horama,
kde střepy zrcadel jsou nebí setiny.
V sutinách prvních lásek (na potkání)
se zrcadlí modrá, zelená, šedivá i hnědá.
Barvy očí.
Odráží se nejistě, tiché lkání,
a ze slz na lávě se líná mlha zvedá.
Na ohni ulpívají krystalky soli,
jsou sladší nežli cukr sám,
ruka je svírá; křehko až ro bolí -
a rakev kreslí vzpomínkám.
Z moře své paže vlna vzpjala,
kdež obřadní je duším síň,
a k dnu klesají nahá těla
nepolíbených umělkyň.
Možná, že v troskách města pod vlnami
bloudíme slepí, napříč těmi těly.
Dva portréti, pohřbeni pod slzami:
princezna Yaltha a Strážce citadely. ...
Yaltha
Strážce citadely
Komentáře
Přehled komentářů
nejsem si úplně jistá jak jí chápat....je opravdu hodně zvláštní a tajemná...ale líbí se mi....
;-)
(Králíček, 15. 2. 2009 13:20)
Líbí se mi to. Je to taková tajuplná báseň a každou slokou stejně tak, jako vlak každou mílí, mě unáší do nových končin poznání.
Klobouk dolů před princeznou ;-)
Zvláštní ale krásná...
(petí, 15. 2. 2009 21:57)