Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cestopisy (napříč životem)

15. 2. 2009

 

Cestopis č.1

Obrazek

Vzdálenost ubíhala pod kolama
a s nechutí polykala vteřiny.
Čas se rozkládal v dálce za horama,
kde střepy zrcadel jsou nebí setiny.

V sutinách prvních lásek (na potkání)
se zrcadlí modrá, zelená, šedivá i hnědá.
                  Barvy očí.
Odráží se nejistě, tiché lkání,
a ze slz na lávě se líná mlha zvedá.

Na ohni ulpívají krystalky soli,
jsou sladší nežli cukr sám,
ruka je svírá; křehko až ro bolí -
a rakev kreslí vzpomínkám.

Z moře své paže vlna vzpjala,
kdež obřadní je duším síň,
a k dnu klesají nahá těla
nepolíbených umělkyň.

Možná, že v troskách města pod vlnami
bloudíme slepí, napříč těmi těly.
Dva portréti, pohřbeni pod slzami:
princezna Yaltha a Strážce citadely. ...

Obrazek

 

 

 

 

 

Yaltha

 

 

 

 

Obrazek

 

 

 

Strážce citadely

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zvláštní ale krásná...

(petí, 15. 2. 2009 21:57)

nejsem si úplně jistá jak jí chápat....je opravdu hodně zvláštní a tajemná...ale líbí se mi....

;-)

(Králíček, 15. 2. 2009 13:20)

Líbí se mi to. Je to taková tajuplná báseň a každou slokou stejně tak, jako vlak každou mílí, mě unáší do nových končin poznání.
Klobouk dolů před princeznou ;-)