Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jeden k druhýmu

4. 7. 2009

 

 

Vzpomínáš?

Jeden k druhýmu si
budem hledat cestu
 v kupce sena.

Po týhle pátrací akci
zbyla jen láhev, orosená
 svítáním.

Jak vojska
ke zbraním
se ženou mraky,
když chřadnou hvězdy
(a já taky)                                                             (pozn.:ale to je detail)

Slunce se už
na devátou ráno
 utopilo v obloze.

Jen hrana, oběšená
ve zvonici, prosí
 strašně uboze

o Poslední soud.

Nicméně lidé jsou
hluší a slepí
A z lahve, oděné
do železných pout,

zůstaly střepy.

 Vzpomínáš?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nádherná báseň

(Králíček, 16. 7. 2009 11:01)

Každý obrat má neuvěřitelné kouzlo a sílu...vážně nádhera:-)Tohle čtu jedním dechem ;-)

díky

(Elf smrti, 6. 7. 2009 9:45)

děkuju, Markét. To jsi řekla moc hezky a naprosto přesně, že jen my, hloupé milující, nikdy napřestaneme vzpomínat, ach ano, už to tak asi bude:-)

Geniální!

(Markét :), 4. 7. 2009 19:58)

Vzpomínáš? Jasně že ne...to jenom my , hloupé milující, nikdy nepřestaneme vzpomínat.