nijak se nejmenovala
Nevidomá vešla, přs prahy z pražců klopýtala,
ale navzdávala cestu.Nijak se nejmenovala,
tak jí tu začali říkat Láska.
Nijak se nejmenovala
Slepá. Zbloudilá. Něžná,
v kraji, kde nikoho nezná,
uprostřed ruchu města v krvi.
Jen nespatřený stý a prvý
východ slunce, který pálí,
aby lživí méně spali,
upřímným lhali, sláběji milovali.
Slepá. Spálená. Zmatku
uhýbá, zamotaná v šátku
z růžové ranní mlhoviny.
Možná dech čísi cizí viny
ji zavedl do cíle spánku:
na konec pouti v tmě a bez červánků.
Prozřela, a slunce právě
zapadalo.
mi se to líbí
(petí, 15. 9. 2009 20:36)