Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poděkování

13. 4. 2009

 

 Touto básní bych ráda poděkovala jednomu skvělému člověku,
 neboť právě díky nemu dnes již vím, jak krásná je naplněná naděje
 a že síla věřit jest nad nejmocnější medikamenty...

(bez názvu, prostě Dík)

Popel, už vychladlý, pozbylý z tváří,
ulpívá na prstech smutečních bříz;
popel, ten šedivý, přestárlý rys
v líci, jejíž existenci maří.

A po něm krev stéká horká - vzlyk
pro výkaz ztrát a přece ne smrti;
štěstí mám, jež popel proudem vod škrtí:
snad proto, Jitřenko, za všechno Dík...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář