Poděkování
Touto básní bych ráda poděkovala jednomu skvělému člověku,
neboť právě díky nemu dnes již vím, jak krásná je naplněná naděje
a že síla věřit jest nad nejmocnější medikamenty...
(bez názvu, prostě Dík)
Popel, už vychladlý, pozbylý z tváří,
ulpívá na prstech smutečních bříz;
popel, ten šedivý, přestárlý rys
v líci, jejíž existenci maří.
A po něm krev stéká horká - vzlyk
pro výkaz ztrát a přece ne smrti;
štěstí mám, jež popel proudem vod škrtí:
snad proto, Jitřenko, za všechno Dík...