Smát se
Smát
Hermeticky uzavřená ve svym trojobalu
s nůžkama pod polštářem
přežiju další rok, než zjistím,
že freska nad oltářem
zmizela pod vrstvama bílý byrvy
strašně cizí a komerční.
Doba si žádá svoje ideály,
jen my hloupí a nevděční
strháváme tapety. Tváře slzama odřený
a ruce od lepidla.
Pak se setmí. Seč nenajdu Tě,
má hořkost nevystydla;
zbytečné je dnes mé odhodlání.
Ta stará krev se vsákla hlouběj do gázy.
Hermeticky uzavřené ve svym trojobalu,
mi pomalinku dochází,
jak je najednou těžký se smát...
skvělá
(petí, 24. 8. 2009 21:23)