Tobě (snad už poslední)
Kdybysi se mnou zůstal,
byl bys chudej jak kostelní myš...
Nevzpomínáš si, nepřemýšlíš?
- Nechtěl jsi žít v kostele
bez oltáře - postele,
v který bysi spal...
A mě vypálili už za druhý války!
Jsem přece jenom zastávka,
na který se dvě hodiny čeká,
neroste po ní poprávka,
jenom kolem ní syčí řeka
co lidskejm srdcím nohy podemílá
(a nikdo neví že není slaná)
Nakonec ze mě bude
jen hodinovej hotel,
ve kterym nenajdeš
hodiny...
Zbyde jenom popel
a nahý cihly se spálenými zády.
Opuštěnej dům v ulici bez nálady...
Pak budu čekat, až mě strhnou
čekat, na milost
Prozatím mi z říms voda stéká,
lidem nářkem srdce podemílá
a nikdo neví, že je slaná...