včera, dnes a zítra
Zběh
(jakož autor sobě sám)
Jsem utečenec.
Schovávám se v lesích
a spálenou dlaní
píšu do říčního písku
šedivý rána,
a až je voda spláchne,
zůstanou stopy; ...
Jen náznak spánku
na tvym čele
jakoby jizva zůstane
ze špatnejch snů
o vysušenejch hlavách
a důstojnících se zbraněma
v tělech obětí z druhý
(a dívek z tý svý) strany
bitevního pole místo v rukou
a o vojácích, který ničím než
mladym masem neodzbrojíš.
(O ranách minulosti,
které ani ty, Čase, nezahojíš)
To už jsi vzhůru
Vprostřed šedivýho rána
vepsanýho v písku
tvýho čela.
Dodatky:
Svý dávný sny
o koženejch vlacích
nechám si zdát
tisíckrát