zhroucenecká
23. 4. 2009
Napravdubožívzatá
Inkvisice, jež prknem stíná hvězdy
pro to, že září na jinym nebi,
noc, jíž po zádech stéká horkej tér
a beznadějný ženský slzy jej chladí,
ruce svírají uhašený líce
a najistotu si k vlasům míří kvér...
Padla rána. A ztouchnivělá střela
jí těsně kolem spánků proletěla.
Za smutných nocí bez bouží
se zamkne ke mně do pokoje...
No co, svět se nezboží
pro pár zhroucenejch snů,
tím spíš, že byly moje...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář