Jdi na obsah Jdi na menu
 


Umučený ticho

v lahvi od koňaku,

snad milion prstýnků

z pravého zlata.

 

A nejlepší přítel

pomalu mává

v dopisech

na rozloučenou.

 

V bocích se houpá

malá černá bárka,

svět dávno udusil

i poslední hlas.

 

Déšť líně odkapává

z našich řas.

Čekáme na přistání,

a budem čekat dál.

    Třeba až do svítání.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mám strach z úplně stejný věci....

(petí, 17. 4. 2009 16:28)

....tedy že se nedočkám....jinak jo...to umučený ticho v láhvi od koňaku se mi moc líbí....

Zvláštní

(Markét :), 16. 4. 2009 19:34)

moc nerozumím tomu, o čem to je, možná o více věcech...ale moc se mi líbí....zvlášť první strofa