Umučený ticho
v lahvi od koňaku,
snad milion prstýnků
z pravého zlata.
A nejlepší přítel
pomalu mává
v dopisech
na rozloučenou.
V bocích se houpá
malá černá bárka,
svět dávno udusil
i poslední hlas.
Déšť líně odkapává
z našich řas.
Čekáme na přistání,
a budem čekat dál.
Třeba až do svítání.
Mám strach z úplně stejný věci....
(petí, 17. 4. 2009 16:28)